Blog

Rock For People potvrdilo životní formu

Začátek léta a naše cesty už tradičně zamířily na tuzemský festival Rock For People. Letos ten největší a nejdražší, který v jejich režii kdy vznikl. Ačkoliv se nejedná o metalový festival, letošní první den ukázal, že by tomu tak klidně mohlo být. I tak ale nemůžeme zanevřít na proložení všech žánrů, které k Rockáči prostě patří. Výběr toho nejkvalitnějšího se letos narvalo do čtyř dnů, které nás dostaly do světa, odkud se nám nechtělo pryč.

DEN 1 – ráj moderního metalu

Hned po otevření bran areálu šlo vidět, že první den bude stát hodně sil. Otvírák se Stray From The Path, na které navázal deathcorový fenomén Lorna Shore. Ti sice mírně bojovali se zvukem, i tak se jednalo o jasný wake up call, že dnešek se pojede naplno. Willovo čarování s hlasem jsme tu už nejednou obdivovali a teď tomu nebylo jinak. Prvním velkým překvapením pro nás byli I Prevail. Očekávání jsme měli vysoké a ty se taky povedlo naplnit. Na své premiéře v Česku obstáli na jedničku a intenzivní show proloženou emotivními chvilkami si získali publikum na svou stranu.

Architects jsou poslední dobou velkou otázkou pro spoustu fanoušků. Časté změny zvuku, přechod do rockovější tvorby nebo také náhlý odchod Joshe pár dní před festivalem. Jedno je ale jasné, naživo je to pořád stejný nářez. Set se skládal převážně z nové tvorby, nejstarší písní byl snad jen ikonický Doomsday. Skladba, která odstartovala návrat britů po bolestné ztrátě Toma a také důkaz, že jeho odkaz stále žije. Stálý boj s démony potvrdil také frontman Sam Carter, který se během technických problémů svěřil se zkušenostmi impostor syndromu a jeho řešení. Jak jinak také dokázat, že nikdo by se neměl nikdy vzdávat.

První návštěvou Evropa 2 stage se stala další metalcorová banda Polaris. Mladá živelnost potvrzuje jejich růst na scéně a výborně tak dokázali nalákat nové fanoušky na nadcházející album Fatalism, kterého se dočkáme v září. Jako headliner dne si pak svou festivalou premiéru střihli Slipknot. Konečně jsme se dočkali této metalové legendy, aniž bychom byli zavřeni v O2 aréně, kde se zvuk podobá padání hrnců v kuchyni. Také šok z odchodu Craiga den před festivalem a nepřítomnost Clowna dokázali tito pekelníci rozprášit v sekundě, kdy se postavili na stage a i přes údajně nemocný hlas Corey Taylora se jednalo o bezpochyby nejlepší vystoupení maskovaných velikánů u nás. Víc takových headlinerů!

Závěr dne pak patřil metalu z Indie, aneb Bloodywood. Komu zbyla energie po celém dni, tak ji tady mohl opět rozdávat ve velkém. Tento atypický hudební skvost si našel na české scéně velkou základnu fanoušků a důkazem toho bylo také plné šapitó i v tyto pozdní hodiny. Své čestné uznání si také určitě zaslouží Horkýže Slíže, stálice, co nikdy nezklame. Kuko tentokrát vytáhl na pódium boxovací rukavice a popral se jak nejlépe umí. S humorem. Na mládí jsme zavzpomínali se Simple Plan a věnovali se také soutěži Planetrox, kterou pro letošek odváli beatdown králové No Face No Case. Ti se tak podívají do Kanady a budou mít čest reprezentovat naši zemi na tamním festivalu!

DEN 2 – nadšení z talentů, zklamání z headlinerů

Kam jinam po obědě než na Hentai Corporation. Začít den s doktorem Radkem Škarohlídem není nikdy na škodu. Rock’n’roll ovládá svědomitě a už tradiční urážení sebe i okolí zvedne úsměv na tváři všem, kteří jsou nad věcí. Slušnou dávkou metalu navázali Horrible Creatures, vystupující na jednom z menších šapitó v areálu.

Hlavní KB stage se tento den nesla hlavně v duchu pop punku a rocku. Prvně se ukázali Set It Off a suverénním výkonem si na svou stranu strhli nemalý dav už ve 2 odpoledne. To stejné dokázal také Mod Sun, vystupující hned v závěsu. Upřímné radosti a energie bylo na rozdávání a na tomto sympatickém mladíkovi šlo vidět, že na stage nechal kus sebe. A to doslova, když po svém vystoupením skoro nemohl ani mluvit. I když se nejedná o naši cílovku, rozhodně nás dokázal zaujmout a nenudili jsme se.

To už se tak úplně nedá říct o Hollywood Undead. S odloženými maskami se vytratil také zápal pro věc a jejich set se tak stal spíš nutností než energickou zábavou. I přes poměrně velký zástup „párty skladeb“ tam stále chyběl pohyb a na pódiu bylo spíše mrtvo, až na pár výstřelků. Že tradičně ne vše bylo čisté, jak už je u této bandy zvykem, ani nebereme v potaz. Od kapely takového formátu bychom určitě čekali víc.

Náladu jsme si tak zpravili na českém core trojlístku. Poctivého setu jsme se dočkali od Sunset Trail a Severals, tradiční destrukce nechyběla ani od Tchert, složeného ze zkušených basáků na naší scéně. Své slovo si vzali také Billy Talent a poctivým výkonem nás naladili do druhé půlky dne, kdy jsme se chystali na ty největší jména. Předtím jsme si ještě stihli odskočit na Cane Hill, kteří možná ve skromnějších podmínkách, ale přesto naplno vymlátili z lidí vše, co v této chvíli šlo.

A pak to přišlo. Sám velký Machine Gun Kelly, jak by řekl on sám.. a nejspíš nikdo jiný. Tato kontroverzní postava se při vtrhnutí na pop punkovou scénu vyšplhala až na ty nejvyšší příčky hitparád, tam to ale bohužel končí. Začátek možná vypadal slibně, vše se ale přehouplo do verze, kterou jsme tak nějak všichni čekali. Nezáživný výraz budil dojem, jako by vystoupení nebavilo ani jeho samotného, natož publikum. Poblázněné fanynky to asi viděly jinak, ale většinový odchod zbylých posluchačů už v polovině setu by nejspíš souhlasilo. Což vlastně udělal i samotný MGK, který svůj set utnul o dost dříve, než měl. Hold velká stage plná efektů nedělá velkého interpreta a vystoupení o to víc bolelo v porovnání se začátkem dne. Králem pop punku byl v tento den dříve zmíněný Mod Sun.

Velké rozhodování na závěr dne přišlo mezi Palaye Royale a Sleep Token. Naše kroky vedly ke druhým zmiňovaným a natěšení na tuto kapelu bylo opravdu velké. Není se ani čemu divit, samotní fanoušci si o tuto kapelu psali celý minulý rok a Rockáč tak měl jasnou volbu. Díky Franku, za neutuchající spamování v komentářích! Show bohužel zpozdily technické problémy, a tak došlo ke seškrtání pár skladeb, což určitě zamrzelo. Ani tohle ale nezastavilo Vessela se svou tajemnou show od famózního výkonu a zážitku, který snad žádná jiná kapela předat nedokáže. Dobré hlasy známých hovoří, že ani na Palaye Royale mrtvo nebylo. Tady člověk nemohl litovat ani jednoho vystoupení.

DEN 3 – na vlnách emocí

Že nejde crowdsurfovat a moshovat na akustický set? A byli jste na Glad For Today? S dávkou dobré nálady jsme se dočkali asi toho nejpomalejšího moshpitu co jde, ale o to krásnější to bylo. Odpoledne na KB stage si vzali do parády X Ambassadors a začali svůj set hned tím nejznámějším co mají, Renegades. Tím ale pro nás končí znalost kapely a dále jsme příliš zalíbení nenašli. To stejné se bohužel naskytlo také u mladé komety jménem Kid Brunswick. Osobité pojetí rocku s Mikem Shinodou v zádech budí na nahrávkách zajímavý poslech, který už se tolik nepovedlo přenést do živého vystoupení. Věříme, že toto se v budoucnosti změní, jen přece rychlé začátky mohou být dost náročné.

Kdo už ale zkušenosti dokázal proměnit ve zlato, byli určitě Cocotte Minute. Korunování králové českého nu-metalu dokázali naplnit Evropa 2 šapitó, Zeller si střihnul crowdsurfing na paletě a bavil svým přístupem a komunikací s publikem. Asi málo kdo čekal, že zrovna tento koncert bude tak velkým, ale stalo se tak zaslouženě. Na pořadu dne byli dále InVisions. Kapela, kterou jsme měli v hledáčku dost dlouho a konečně jsme se jich dočkali. Opět sice ve skromnějším počtu, ale jak už je tomu zvykem, tyto kapely si své publikum najdou dost rychle tím, jaký bordel dokážou vytvořit. Ani tady tomu nebylo jinak a výborně nás připravili na následující.

Těmi totiž byli Landmvrks. Není moc víc metalcorových jmen, které by byly v dnešní době skloňované více než právě tato francouzská banda. Flo by se dal bez mrknutí řadit mezi nejtalentovanější screamery v Evropě a proklady čistými vokály mu neskutečně sedí. Emoce a energie v tomto vystoupení určitě nechyběly. A nebylo tomu tak ani u While She Sleeps, kteří neskutečným výkonem dokázali tuto úroveň ještě zvednout. Že není problém dosurfovat po lidech desítky metrů ke sloupu podpírající šapitó a odsud skočit do davu z několika metrů dokázal frontman Loz. Tady pravidla neexistují, pouze vzájemný respekt a nekonečný moshpit.

Svůj headline set si pro sebe ukradli Papa Roach. Svou show si dokázali udržet dost možná větší dav, než samotní headlineři dne The 1975 a pokračovali v rozdávání radosti. Jacoby Shaddix je známý svou neutuchající chutí pro vystupování a na Rockáči tuto povahu naplno potvrdil. Vše doplnila ohnivá a světelná show. Škoda jen, že takové vystoupení nebylo za tmy. Dalším klenotem ze země zapadajícího slunce se stali Paledusk a ti dokázali, že japonské corové kapely vydají energie za tři další. Příjemné překvapení na závěr dne.

DEN 4 – výklus a grand finále

Netradičně pokračujeme ještě v neděli. Že se ale nejedná o ideální den podepisuje fakt, že z areálu odjíždí lidi a camp se mírně vyprázdnil. To nás ale nebrzdí v tom, dát si ranní budíček s Bury Tomorrow. Klasicky moshpit k obědu, jak to máme rádi. Změna zpěváka u této kapely se za nás moc povedla a vystoupení si našlo velký zástup fanoušků v brzkých hodinách i po tak náročném marathonu. Na ně dokázali navázat také Nova Twins a my opět byli plně na nohou na něco velmi speciálního.

Kdybyste někomu neznalému řekli, že jdete do circle pitu na legendu jakou je Václav Neckář, asi těžko by vám uvěřil. Ale na Rock For People je možné všechno. Jako každý rok se pro zájezd důchodců a důchodkyň uspořádal koncert, který je vrací do mládí a sami mladí ochutnávají krásy této hudby. A to tak trochu po svém. Ať už je to běháním dokola na Půlnoční nebo surfováním po davu na Stín katedrál. To jsou ty speciální momenty, na které pak pamatujeme všichni.

Příjemným překvapením pak byli RedHook, jejichž psycho frontmanka budila dojem, jako by byla ségra Harley Quinn ze Suicide Squad. A to jak na pódiu, tak mezi lidmi, kam si odskočila na velkou část své show. Stejný přístup potvrdili také The Hara, kteří zaskočili na KB stage za odpadlé Incubus. Pro takovou kapelu neskutečná zkušenost, z kterou se poprali bravurně. Tomu svědčil také přísun lidí, kteří zrovna šli okolo a měnili svůj směr k pódiu. Energie nechyběla ani Nothing More a opět jsme dostali mnohem víc, než jsme čekali. Pohodu jsme si užili na Nothing But Thieves a své publikum si našli také domácí talenti .themayrevolution.

Zlatým hřebem čtyř dnů plných zážitků se tak stali Muse. Hudba se prolínala s divadlem plným efektů a tradiční nesrovnatelnou show. Obrovská maska dohlížející na vystoupení budila dojem pravého strážce. Pódium natřískané světly od shora dolů nenechalo jediné oko klidné a tvořila představení, které je pro tuto kapelu tak tradiční. Vše zakončil velký ohňostroj a nám se ani nechtělo věřit, že je konec.

Na Rock For People jezdíme 7 let. Nevynechali jsme jediný ročník, ať už se jednalo o zmenšené Home a Hope nebo online In The Game. Vždy si říkáme, kam dál tohle ještě může jít a stejně když přijedeme za rok znovu, jsme opět v úžasu, jak se tento festival dále posouvá. Není to jen hudba, ale i gastro nebo záplava pivovarů, kterých letos bylo okolo 50. Jsou to ty detaily, které dokreslují celou atmosféru jako je dronová show, nasvícené hangáry nebo pódia poháněná solární energií a vodíkem. Vždy se objeví něco nového, co nastaví tu laťku zase o něco víc a my jsme neskutečně rádi, že můžeme být součástí této cesty.

Další kapitolu napíše Rock For People v termínu 13. – 15. 6. 2024. A něco nám říká, že to bude opět velké, jelikož termínově vycházejí stejně jako velikáni Nova Rock nebo Download. Dočkáme se ještě více tvrdšího lineupu? Nám by to určitě nevadilo!